Když už síly docházejí

Často se sama sebe ptám, jak já jednou skončím, jak to všechno dopadne. V mnohém mi síly docházejí. V posledních měsících bojuji se svou závislostí a je to hodně těžké. Je velice těžké se ovládat. Kdybych neměla práci a bydlení mimo místo bydliště s rodinou, kdybych neměla tak skvělého zpovědníka a duchovního vůdce, který mě vede, určitě bych této závislosti naprosto podlehla a určitě by se k této závislosti přidala i další závislost, a to na alkoholu, a určitě by se k tomu všemu přidalo i suicidální (přinejmenším sebepoškozující) chování.

Jsem hodně vděčná za to, že mám práci. Drží mě to nad vodou. Připadám si aspoň trošku užitečná. Aspoň trošku zaměstnám mysl a nemyslím na blbosti. Tato práce mi dávat základ k tomu, abych se mohla dále rozvíjet i v jiných oblastech. Práce mi dává možnost, abych byla aspoň po pracovní stránce klidná a uvolněná. To mi umožňuje, abych mohla pracovat i v ostatních oblastech svého života. V tomto mi pomáhá právě můj zpovědník o. Petr. Momentálně se se mnou snaží pracovat na tom, abych zvládla boj s závislostí. Pracujeme na tom už dva a půl měsíce. Je vidět, že jdeme správným uzdravujícím směrem. A to se tomu zlému moc nelíbí. Stále mě zkouší a pokouší. Stále je těžké v tomhle bojovat. Po dvou měsících této naší práce jsem dostala velký nápor ze strany závislosti, celkem se to zhoršilo a horko těžko jsem zvládala tento boj; nebo spíše nezvládala. Naštěstí nade mnou držel Táta svou ochrannou ruku, že v jednom krajním případě jsem utekla. Kdybych neutekla, mohlo dojít k něčemu hroznému. Takové zhoršení závislosti trvalo celý týden. Potřebovala jsem nějak pomoci, protože sama jsem to už nezvládala, ale bála jsem se jít za o. Petrem požádat pomoc, bála jsem se jít k němu ke zpovědi. Věděla jsem ale, že to musím udělat, že musím překonat svůj strach a jít.

Když jsem viděla, že se to nijak nelepší, tak jsem se nakonec přiměla a šla jsem. Od poslední zpovědi uplynulo pouhé dva a půl týdne, ale jsem moc ráda, že jsem využila té možnosti zpovědi. O. Petr je se mnou velice trpělivý a snaží se mi pomoci. Řekla jsem mu, s jakými obavami jsem přišla. Podle něho svátost smíření po dvou týdnech je ještě stále v pohodě. Navíc mi nabídl, kdybych příště opět potřebovala, mám se klidně ozvat. Jen dodal, že další týden tu nebude, ale klidně za 2 týdny bude pro mě k dispozici, kdybych opět měla nějakou akutní krizi. Byla jsem mu za to hodně vděčná, přesto jsem se cítila trochu trapně, že poněkud často využívám jeho služeb.

I když na tom pracuji už třetí měsíc, nevidím nijak velký posun. Vidím jen velice malé spíš nepatrné krůčky. Stačí, aby se do mě trochu více opřel ten zlý, a ten velice malý posun zmizí a já padnu ještě hlouběji. Někdy mám pocit, že má víra není tak pevná, abych mohla odolávat takovému nátlaku zla na mou osobu.

Prosím Boha o odpuštění, prosím Boha o milost, prosím Boha o pevnou půdu pod nohama. Prosím o to, abych dokázala být pevná ve své víře, abych dokázala odolávat pokušením a abych nepadla na kolena pokaždé, kdy na mě jen trošičku zlý zaútočí. Moc prosím o uzdravení hnisajících ran a o zaplnění prázdných míst.